Běh. Plavání. Fitko. Jóga. Pokud tě tato slova unavují už jen při čtení, máme pro tebe dobrou zprávu: pohyb má mnohem víc podob, než si myslíš.
Na světě existují sporty, u kterých se ptáš, kdo to vymyslel, proč to vymyslel - a jak to, že v tom soutěží celé národy. Připrav se na to, že se budeš smát, kroutit hlavou a možná tě to i inspiruje.
Bažinové šnorchlování - Wales
Každý rok se v malém velšském městečku Llanwrtyd Wells koná mistrovství světa v bažinovém šnorchlování. Pravidla jsou jednoduchá: vykopaný příkop v rašelinové bažině, délka 55 metrů, který je potřeba přeplavat dvakrát (dohromady tedy 110 metrů), šnorchl a ploutve. Klasické plavecké tempo je mimo hru - poháníš se jen ploutvemi a silou vůle.
Vítěz mezi muži Neil Rutter zvládl trať za 1 minutu a 12 sekund - světový rekord, který vytvořil v roce 2023, když svůj vlastní předchozí čas 1:18 překonal o více než 6 sekund. V rašelinové bažině. Ve Walesu. V srpnu, kdy tam bývá kolem 14 stupňů.
Pokud sis někdy myslela, že tvůj trénink je náročný, vzpomeň si na tohle.
Přenášení manželky - Finsko
Eukonkanto - finský sport, při kterém muži běží překážkovou dráhu se svou manželkou (nebo sousedovou, pravidla to dovolují) přehozenou přes rameno. Dráha měří 253 metrů a zahrnuje vodní překážky, plot a písečné úseky. Cíl: co nejrychleji, bez upuštění manželky.
Odměna pro vítěze? Váha manželky v pivu. To není vtip - tak je to v pravidlech.
Finové to myslí vážně od roku 1992. Mistrovství světa se koná každý červenec ve městě Sonkajärvi a účastní se ho páry z celého světa.
Šachový box - celý svět
Vymyslel to nizozemský umělec Iepe Rubingh v roce 2003 - a svět to přijal s překvapivým nadšením. Šachový box kombinuje - uhodla jsi - šachy a box. Zápas má 11 kol, která se střídají: čtyři minuty šachu, tři minuty boxu, znovu šach, znovu box. Vyhrát můžeš knockoutem i matem.
Vyžaduje to fyzickou kondici, taktické myšlení a schopnost soustředit se na šachovnici v okamžiku, kdy ti někdo před chvílí dal pěstí. Což je, upřímně řečeno, docela obdivuhodné.
Dnes existuje World Chess Boxing Organisation se soutěžemi v Německu, Rusku, Indii i Japonsku.
Koulení sýra - Anglie
Cooper's Hill v anglickém Gloucestershiru. Strmý kopec, který je místy tak prudký (sklon 1:1), že připomíná spíš stěnu než svah. Každý rok v květnu někdo pustí dolů kopcem kolo sýra Gloucester. A desítky lidí se za ním vrhnou.
Ne pomalu. Ne opatrně. Naplno, přičemž padají, koulejí se a naráží do sebe. Sýr na konci dosahuje rychlosti kolem 110 km/h - takže ho ve skutečnosti nikdo nedožene. Vyhrává ten, kdo přijde první do cíle.
Každý rok to skončí spoustou odřenin a zlomených kostí. Záchranáři jsou přímo v cíli. A lidé se i přesto hlásí rok co rok.
Podvodní hokej - Anglie, Austrálie, Jižní Afrika
Představ si hokej. Teď ho dej pod vodu. Hráči s potápěčskými brýlemi, šnorchlem a malinkou hokejkou bojují o olověný puk na dně bazénu. Celý zápas probíhá takhle - nadechneš se, ponoříš, zahraješ pár sekund, vynoříš se, opakuješ.
Vznikl v anglickém Portsmouthu v roce 1954, kdy ho potápěč Alan Blake vymyslel jako způsob, jak udržet potápěče ve formě během zimy. Dnes má vlastní světovou federaci a mistrovství světa. Nejsilnější země? Nový Zéland, Austrálie a Jižní Afrika.
Nohejbal a futnet - Česká republika a Slovensko
Tady se dostáváme k něčemu, co je naše. Doslova.
Nohejbal vymysleli v roce 1922 hráči Slavie Praha - trénovali „fotbal přes šňůru“ během běžných tréninků. Ze šňůry se stala síť, z fotbalu sport s vlastními pravidly. Na Slovensko ho v roce 1945 přivezli pražští fotbalisté na lázeňský pobyt do Piešťan - a zůstal tam dodnes. V roce 1961 ho oficiálně uznali jako sport v Československu.
Pravidla: jako tenis nebo volejbal, ale s fotbalovým míčem a bez rukou. Hráči mohou používat nohy, kolena, hrudník i hlavu. Hraje se jako singly, dvouhry nebo trojhry. Česká a slovenská reprezentace patří k nejsilnějším na světě - na evropských i světových šampionátech pravidelně bodují.
Takže pokud jsi někdy hledala sport, kde můžeš říct „tohle je naše“ - tady je důkaz.
Sepak Takraw - Jihovýchodní Asie
Tohle není vtipný sport - tohle je čistá akrobacie. Sepak Takraw kombinuje fotbal, volejbal a bojová umění: hráči kopou ratanový míč přes síť stejně vysokou jako ve volejbalu - ale ruce jsou úplně mimo hru. Povolené jsou jen nohy, kolena, hrudník a hlava.
Góly padají otočkami ve vzduchu, kde hráč udělá salto a kopne míč přes síť hlavou dolů. Jako gymnasté, jen rychleji a s míčem.
V Thajsku, Malajsii a Indonésii je to národní sport s masivní sledovaností. V Evropě téměř neznámý - a přitom je to jeden z vizuálně nejúžasnějších sportů na světě. Na asijských hrách se hraje od roku 1990 a Thajsko dlouhodobě dominuje.
Hornussen - Švýcarsko
Švýcaři mají tři národní sporty. Zápas Schwingen, házení kamenů Steinstossen - a Hornussen, o kterém zbytek světa skoro nic neví.
Princip: jeden tým posílá malý puk - Nouss - do vzduchu pomocí dlouhé pružné tyče. Druhý tým se ho snaží zachytit velkými dřevěnými deskami dřív, než dopadne na zem. Zní to klidně, dokud se nedozvíš, že Nouss může letět rychlostí až 306 km/h ve výšce 50 až 70 metrů, až do vzdálenosti 330 metrů. A bzučí přitom jako sršeň - odtud pochází i jeho název.
Sport má doložené záznamy od roku 1625 a federace vznikla v roce 1902. Hraje ho dnes více než 8 000 hráčů ve 260 klubech napříč Švýcarskem. A ano, zranění existují - puk pohybující se rychlostí letadla není zrovna jemný společník.
Extrémní žehlení - Spojené království
Ano, čteš správně. Extreme Ironing - sport, při kterém lidé žehlí oblečení na co nejextrémnějších místech. Na vrcholu hory. Pod vodou. Z letícího padáku. Během jízdy na kajaku.
Vymyslel to v roce 1997 Phil Shaw z Leicesteru, když se po práci nemohl rozhodnout, jestli půjde lézt, nebo vyžehlí hromadu oblečení. Rozhodl se pro obojí.
Dnes existuje Světová federace extrémního žehlení, mistrovství světa a celá komunita lidí, kteří to myslí velmi, velmi vážně.
Fingerhakeln - Bavorsko
Dva soupeři sedí na opačných stranách stolu. Každý zastrčí jeden prst do malé kožené smyčky. Na signál rozhodčího se pokusí druhého přetáhnout k sobě - přes celý stůl. Kdo dřív, vyhrává.
Fingerhakeln - doslova „hákování prstem“ - je tradiční alpský sport z Bavorska a sousedního Rakouska. Národní mistrovství se koná každý květen v Bernbeurenu a přiláká tisíce diváků v bavorských krojích, s pivem a živou hudbou. Zápasy trvají jen sekundy. Vykloubené prsty nejsou výjimkou. Profesionální závodníci trénují mačkáním tenisových míčků a tahy na jednom prstu.
A když sis někdy myslela, že trénink rukou je nuda - tady je alternativa.
Bossaball - Belgie
Vymyslel to Belgičan Filip Eyckmans a je to volejbal na nafukovací ploše s trampolínou uprostřed. Hráči mohou míč kopnout, odbít pěstí i skokem z trampolíny. Hudba hraje po celý zápas - povinně.
Vzniklo to ve Španělsku, inspirované brazilskou kulturou, vymyšlené Belgičanem. Evropa je zajímavé místo.
Dnes se bossaball hraje ve více než 20 zemích a je to jeden z mála sportů, kde posuzování výkonu zahrnuje i to, jak dobře tančíš mezi body.
Fierljeppen - Nizozemsko
Nizozemci mají kanály. Spoustu kanálů. A tak vymysleli sport, při kterém přeběhneš, chytíš dlouhou tyč zapíchnutou uprostřed kanálu, vyšplháš se po ní co nejvýš a skočíš co nejdál na druhý břeh.
Fierljeppen má kořeny až v 18. století a dnes má profesionální ligu i národní mistrovství. Světový rekord drží Jaco de Groot s výkonem 22,21 metru - což je více než dvojnásobek atletického rekordu ve skoku do dálky, i když je třeba dodat, že fierljeppen je skok s pomocí tyče, ne volný skok. Přesto: 22 metrů přes kanál není pro každého.
💜 Tip od Veri: Pohyb nemusí vypadat tak, jak ho ukazují fitness magazíny. Nemusí to být běh, fitko ani jóga. Klidně to může být cokoli, co tě baví a u čeho zapomeneš, že vlastně cvičíš. A právě to bývá ten nejlepší trénink - ten, který děláš proto, že chceš, ne z povinnosti.
Kabaddi - Indie
Kabaddi vypadá jednoduše: jeden útočník vběhne na území soupeře, dotkne se co nejvíce hráčů a vrátí se zpět - celé na jeden nádech, přičemž stále nahlas opakuje slovo „kabaddi“. Soupeř se ho snaží chytit a udržet, dokud mu nedojde vzduch.
Ve skutečnosti je to rychlé, fyzicky brutální a takticky komplexní. V Indii je to druhý nejsledovanější sport po kriketu. Pro Kabaddi League zaznamenala v sezoně 2024 více než 226 milionů diváků - což je více než většina evropských fotbalových lig.
Na asijských hrách dominuje Indie - od roku 1990 vyhrávala skoro každé zlato až do roku 2018, kdy je porazil Írán. V roce 2023 si obě zlaté medaile vrátila zpět.
Buzkashi - Afghánistán a Střední Asie
Národní sport Afghánistánu a tradice starých nomádských kmenů Střední Asie. Jezdci na koních - chapandaz - soupeří o to, kdo uchopí tělo kozy nebo telete, objede s ním tyč a hodí ho do vyznačeného kruhu. Bez pravidel o kontaktu. Bez omezení počtu hráčů. Někdy hrají stovky jezdců najednou.
Koně na buzkashi se trénují roky a mohou stát desetitisíce eur. Během prvního tálibánského režimu sport postavili mimo zákon jako „nemorální“ a po roce 2001 se vrátil. Dnes má profesionální ligu, mezinárodní turnaje a vlastní televizní sledovanost. Je to jeden z nejstarších dochovaných jezdeckých sportů na světě.
Genna - Etiopie a Eritrea
Genna je etiopská verze hokeje, hraná každý rok 7. ledna - na Vánoce podle etiopského kalendáře. Hráči si vyrobí hole z bambusu, míč je z kořenů stromu a hřištěm je celá vesnice. Pravidla se liší vesnici od vesnice. Zápasy trvají hodiny.
Hraje se i v Eritreji, kde je součástí místní tradice pod různými místními názvy. Není to olympijský sport. Není to profesionální liga. Je to tradice stará stovky let, při které se celá komunita sejde a hýbe se spolu. Možná právě o to ve sportu jde nejvíc.
💚 Tip od Dávida: Každý z těchto sportů vznikl tak, že někdo řekl: „co kdybychom zkusili tohle?“ Bez strachu ze soudů, bez výmluv. To samé platí pro tvůj první trénink, první běh nebo první přihlášení do programu. Někdy stačí to prostě zkusit - i když to na začátku vypadá stejně absurdně jako skákání za sýrem z kopce.
Co mají tyto sporty společné
Za každým z těchto „divných“ sportů stojí komunita lidí, která se pravidelně setkává, soutěží, směje se a hýbe. Někdo v Llanwrtyd Wells každý rok plave v bažině ne proto, že je to efektivní kardio trénink. Ale proto, že ho to baví, zná tam lidi a tohle je jeho věc.
Pohyb funguje nejlépe tehdy, když ho děláš proto, že chceš. Ne ze strachu z váhy. Ne z povinnosti. Ale proto, že ti dává něco - radost, komunitu, výzvu, smích. Pokud hledáš inspiraci, kde začít, podívej se i na Cviky pro začátečníky na hubnutí, které zaručeně fungují nebo článek Atomové návyky - malé změny s velkým dopadem.
Možná tvůj sport ještě jen čeká na to, až ho objevíš. A možná ho ani nemusíš hledat daleko - stačí začít. 💜
Pokud hledáš pohyb, který tě baví a zároveň ti pomáhá měnit tělo, podívej se na naše tréninky v programu Zhubni s DaVe - od tabaty přes core až po jógu.
