Ale počkej! Kdy jsem si naposledy sedla konkrétně do křesla u kadeřnice, kosmetičky nebo na nákupech? A nebyla jsem jen ten, kdo se dívá?

U kadeřnice jsem byla asi před rokem a při další návštěvě se budu jen modlit, aby se mě nezeptala: „Kdy byly tyto vlasy naposledy stříhané?“ 

V hlavě si řeknu: „Toto fakt nechcete vědět.“

A v skutečnosti řeknu: „Nebyl to tak dávno.“

A pak se divíme, že lidé lžou i u lékařů. Ani kadeřnici někdy nemáme odvahu říct, že jsme si nenašli ani půl hodiny, abychom přišli zrelaxovat do jejího křesla. 

Kosmetičku mlčky přeskočím, protože už jen mé obočí nasvědčuje tomu, že něco zvládnu i doma. 

No a nákupy? Už se dva týdny snažím dokopat, abych si šla koupit novou bundu, protože už není úplně jasné, jaké barvy byla původně. Vždy si říkám: „Až přijde další výplata.“ Jenže tu výplatu už stihly předběhnout přízemní mrazy. Ještě že zimních bund mám dost, tak vlastně nevydržím to o rok?

Když si to celé takto přečteme, zní to dost absurdně. Věřím, že až takto „přehraně“ situace nezažíváte, ale ruku na srdce – neupřednostňujete štěstí druhých někdy víc než to své vlastní? Ale až tak, že je to nezdravé?

A potom všechno jen posouváte. 

Kamarádka se ptá: „Kdy začneš s tím cvičením? Vyzkoušela jsi už ty nejnovější recepty od Schudni s DaVe? Jsou dost dobré,“

Já odpovídám: „Ale víš co, nejprve půjdu se synem koupit kalhoty, potom vezmu muže na nákupy a s dcerou 'povymetáme' všechny salóny v okolí. Dcera bude sedět v křesle a já si budu prohlížet desetileté časopisy, abych za rok mohla kadeřnici ukázat střih, jaký chci. Pokud syn už nebude potřebovat další nové kalhoty.“

Alebo by to mohlo vypadat takto

Já odpovídám kamarádce: „Víš co, jdu se podívat na stránku Schudni s DaVe už dnes a vyzkouším i pár receptů. Hned pošlu seznam manželovi, který je v obchodě. V nakupování se už nově střídáme a raději si romantickou chvilku dopřejeme v sobotu, když jdeme na společnou procházku nebo navštívíme wellness. 

Mám chvíli pro sebe, protože jsem se už smířila s tím, že chodit nakupovat oblečení se synem je ztráta času, módě mladých už asi nikdy neporozumím. S dcerou však chodím v některé neděle na takové dámské zkrášlovací jízdy. Jednou jdeme s dcerou kadeřnici, zabarví nejprve mě, mezitím ostříhá dceru. Kosmetička, zatímco si dcera naparuje vyrážky, mně vytrhá obočí. Úplný time management.“

Pointa příběhu

Nic neodkládejme, čas se vždy dá najít. Pro naši psychickou pohodu je důležité mít občas čas i pro sebe. Zajít kadeřnici, na nákupy, jít se projít do lesa. Určitě neodkládejme ani návštěvy u lékařů, abychom si to po čase nevyžrali. Zdraví si třeba chránit. Přispívá k tomu i vyvážená strava a také naše pravidelné tréninky. Tady je jeden, který nemusíte odkládat. Stačí si jen udělat trochu místa a začít.

Foto: Pexels/Lisa Fotios