Stát před zrcadlem a cítit, že tvoje oblečení je ti najednou příliš velké, je úžasný pocit. Ale pocit, že zvládneš na rukou nosit své 18kilové dítě bez toho, abys lapala po dechu? To je skutečné vítězství. Táňa si prošla cestou, kterou zná mnoho maminek - těhotenství, porod, kojení a nekonečné noci bez spánku. Když se po tom všem postavila na váhu a uviděla číslo 99,9 kg, věděla, že toto je její osobní „masakr“ a musí přijít změna.
Dnes je Táňa o 25 kilo lehčí, ale co je důležitější, změnila své nastavení mysli. Její příběh není o rychlé dietě, ale o trpělivosti, která trvá téměř dva roky. Naučila se ovládat vlastní hlavu a pochopila, že jídlo je palivo, ne nepřítel. Inspiruj se její upřímností - Táňa je důkazem, že i když tě život na chvíli zastaví, důležité je opět vstát.
Chceme o našich hrdinkách psát příběhy, které jsou oslavou jejich síly. Pokud hledáš jiskru, která tě nakopne, podívej se i na proměny ostatních, kteří do toho dali srdce:
Když váha řekne „A dost“
Táňa na nás narazila na Instagramu a hned jsme jí byli sympatičtí. Později při trénincích zjistila, že se v nás s manželem tak trochu vidí - našimi dohadovačkami a energií. Její realita po porodu však nebyla jednoduchá. Kila navíc se nabalovala a při její výšce 164 cm byla váha 99,9 kg skutečným budíčkem. „Byl to masakr, řekla jsem si, že musím něco dělat,“ přiznává upřímně. Boj s nadváhou a dietami znala už z minulosti, ale tentokrát věděla, že to musí udělat jinak.
Jejím hlavním cílem nebyla jen tabulková krása. Chtěla stíhat své dcerce. Dnes s hrdostí říká, že nosit 18kilové dítě je pro ni hračka. Díky cvičení získala sílu, o které dříve ani nesnila.
💪 Tip od Davida: Táňa trefila hřebíček na hlavičku. Budování síly není jen o „svalech do zrcadla“, ale o tom, jak tvé tělo funguje v běžném životě. Nadváha po porodu je pro klouby obrovská zátěž. Když však začneš zpevňovat střed těla a budovat svaly, tvá páteř dostane potřebnou podporu. To, že dnes zvládneš nosit 18 kg dítě jako nic, je jasný důkaz, že tvůj bazální metabolismus pracuje na vyšší obrátky a tvé tělo je funkční.
„Opustila jsem se, ale posbírala jsem se“
Hubnutí není přímka a Táňa to zažila na vlastní kůži. První dva měsíce šla váha dolů krásně, ale pak přišel stop. Do toho nemoci, rodinné problémy a psychika dostala zabrat. „Nevěděla jsem co, tak jsem se opustila. Na pár měsíců jsem byla odepsaná a nezvládla jsem to,“ říká s odvahou a upřímností, kterou na ní tak obdivujeme.
Právě tento moment byl pro ni klíčový. Posbírala se, ale s novým nastavením - půjde na to pomalu a naučí se ovládat svou hlavu. Dnes už ví, že číslo na váze kolísá, ale její cesta za zdravým BMI a pevným tělem pokračuje. Jídelníček bere jako inspiraci pro pestrost, ne jako klec. Vaří pro celou rodinu a užívá si, že si může dopřát vše, na co má chuť.
🌸 Tip od Veri: Milá Táňo, tvůj přístup ke zklamáním je přesně to, co učíme. Psychika je při hubnutí 80 % úspěchu. Jakmile si začneš jídlo vyčítat, tvé tělo se dostane do stresu a začne si tuky ještě více držet kvůli kortizolu.
Domácí tréninky a krabičky
Jak to stíhá? Úplně si zvykla na domácí tréninky. „Těch 25 minut i s rozcvičkou dám vždy,“ říká. Když nemá čas na hodinu, jednoduše si „frčí“ na krátkých trénincích. Cvičí 5-6x týdně a cítí se neuvěřitelně aktivní, protože konečně zvládá.
Funguje jí mít plán. Píše si jídlo na pár dní dopředu a vaří na 2 až 3 dny. Když má krabičky v lednici, nemá potřebu „dojídat“ věci navíc. Vezme krabičku do práce a neřeší. Manžel ji v tom neuvěřitelně podporuje - sní všechno, co uvaří, a hlídá malou, zatímco ona cvičí. To je pro ni ten nejdůležitější motor.
💪 Tip od Davida: Mnoho maminek čeká na „hodinu času“, kterou při dětech nikdy nenajdou. Táňa přišla na geniální věc - 25 minut intenzivního pohybu téměř každý den je mnohem efektivnější než jeden 90minutový trénink týdně. Pravidelnost buduje návyk a krátké tréninky vyvolávají efekt zvýšeného spalování ještě hodiny po docvičení.
Chutě na sladké a stopka stresu
Chuti na sladké máme každá, ani Táňa není výjimka. Rozdíl je v tom, jak k nim přistupuje. „Snažím se vědomě nesníst celou Milku, ale dám si kousek a doplním to Skyrem s ovocem.“ A pokud se někdy stane, že tu čokoládu sní celou? Netrestá se, neškrtí kalorie, ale pokračuje podle plánu.
Nový život: „Už jen nepřežívám, ale žiju“
Změnu na Táni vidí všichni. Ačkoliv si okolí občas myslí, že je na nějaké dietě, ona už nemá potřebu nic vysvětlovat. Má focus jen na sebe a na to, že se konečně cítí super. Ráda se pěkně obléká, miluje nákupy a radost z toho, že je její oblečení velké, je k nezaplacení. Hubne téměř dva roky, nikam nespěchá a ve 33 letech se cítí nejlépe ve svém životě.
„Musela jsem asi i dospět a uvědomit si, že tu chci být dlouho pro dcerku a blízké. Máme jíst proto, abychom žili, ne žít proto, abychom jedli,“ uzavírá Táňa svou cestu, která stále pokračuje.
PS: Pokud i ty váháš, pamatuj na Tánina slova: „Dá se všechno, co si člověk usmyslí, ostatní jsou výmluvy.“ Tvá cesta se začíná prvním krokem a my jsme tu, abychom tě v ní podpořili.
