Dejváčka Monika je maminkou dvou malých holčiček, jedna ještě nesfoukla na dortu tři svíčky a druhá oslavila teprve před měsícem svůj první rok. Monika tak zažívá to, co mnoho čerstvých maminek. Dětem obětuje všechno a sebe posunula na úplně poslední místo.
Postupně se přestala dívat do zrcadla, protože to, co v něm viděla, jí velmi ubližovalo. Přesto se i nadále týrala mastnými a nezdravými jídly a ručička na váze se hýbala stále směrem nahoru.
Dnes je už vše jinak, Monika se rozhodla, že kvůli své rodině a sobě samé udělá první krok a změní svůj život od základů. Pustila se s námi do proměn a kila najednou jdou dolů. Dnes, když Monika jde kolem zrcadla, s hrdostí se na sebe podívá, protože její tělo dokázalo úžasné zázraky a mnohé ho ještě čekají.
Stopka přišla po Vánocích, když celou rodinu skolila nemoc a Monice se tak poprvé hůře dostávalo opět do formy. Zaťala zuby a po pár týdnech je zpět v režimu.
Monika před začátkem proměny:
Proč ses rozhodla přidat k nám do proměny?
Po porodech jsem se opravdu necítila dobře ve své kůži. Postavila jsem se před zrcadlo a nemohla jsem se na sebe dívat. Každou noc jsem se neuvěřitelně potila. Nevládala jsem si hrát s dcerkami, squattit si k nim a už vůbec za nimi běhat. Až jednou mě náhodou vyfotila starší dcera a když jsem tu fotku viděla, velmi jsem se rozplakala. To bylo to, co jsem potřebovala. Vidět se i jinak než před zrcadlem, kde dokážeš břicho (jakžtak) stáhnout. Hanbila jsem se za sebe, i když vím, že to, jak jsem vypadala, bylo proto, že moje tělo vynosilo a porodilo dva zdravé děti a já jsem mu za to neskutečně vděčná. Nechtěla jsem se už více omlouvat tím, že jsem 9 měsíců po porodu a chtěla jsem něco se sebou udělat. Chci, abych byla na sebe pyšná za to, co dosáhnu.
Many dejváčků, maminek říká, že po porodu si na sebe už nedokázaly najít čas nebo zkoušely šílené diety, které jim jojo efektem vrátily kila zpět. Jak vypadal tvůj život před proměnou?
Souhlasím. Po porodu je to velmi náročné vyrovnat se s novou rolí. Můj život před proměnou byl jako z filmu, kde se hlavní postava úplně pomátla. Chodila jsem se dívat do zrcadla, naříkala jsem, jak vypadám, ale vzápětí jsem zavolala manželovi, aby mi přinesl burger, velké hranolky s kolou a několik nugetek k tomu. Naštěstí do rychlých diet jsem se nepouštěla.
Proč jsi nás kontaktovala? Protože mnohokrát je těžké udělat ten první krok.
Chtěla jsem najít zkratku a tak jsem v dobré víře napsala Davidovi, že vůbec nemám motivaci a že i když zhubnu, tak se sebou nebudu spokojená, protože mám pruh u pupku velký jako dlaň, diastázu kolem a previs. On mi nahral hlasovku a tak mě sfoukl a „naložil mi“. Myslel to v dobrém, takže jsem měla hned jasno, co pro sebe chci. Řekl mi, že všechny tyto věci se dají operovat a raději být hubená, s pruhem a diastázou než tlustá. Naštvala jsem se a tehdy jsem si řekla, že to vám ukážu.
Zhubla jsi neuvěřitelných 16 kilogramů. Když se dnes podíváš do zrcadla, koho v něm vidíš?
Každým dnem se mám raději a raději. Moje oblečení, co jsem nosila na začátku mé cesty, mi je obrovské a nenositelné. To je to, co chci. Všechno, co jsem zatím dosáhla, je neuvěřitelné a já jsem maximálně nadšená a spokojená.
Co je na programu pro tebe nejnáročnější?
Na programu jako takovém - nic. Tento program je tak skvělý, že až neuvěřitelným způsobem usnadňuje život a chodu domácnosti. Je tak promakaný. Nemusím přemýšlet co vařit, jen si vyberu dny, které vím, že budou chutnat celé rodině. Nemusím si psát nákupní seznam, ještě mám tam i gramáže, abych měla přesně tolik, kolik potřebuji. Nic mě nebrání si pak doma uvařit. Nezastavilo mě ani to, že svým dcerkám vařím každé něco jiného, manželovi něco jiného (ne vždy mu množství zeleniny vyhovuje a už vím co sní) a sobě podle jídelníčku.
Chtěla jsi to někdy s námi vzdát? Změnit celý život není jednoduché, to víme.
Ani jednou! Opravdu! Ani jsem nepomyslela na to, že bych zahodila všechno moje úsilí, které jsem vynaložila na to, abych se dostala tam, kde jsem teď.
Zkoušela jsi i půst a to hned několikrát. Jak jsi to zvládla?
Na začátku jsem se toho velmi lekla a opravdu jsem se bála, jestli to zvládnu. A vypadalo to tak. Poprvé jsem vydržela do 13:30. Pamatuji si to tak živě, jako jsem jedla hrušku, protože oběd jsem neměla uvařený, jelikož jsem měla v plánu vydržet až do rána. Potom jsem to zkoušela několikrát, ale ani jednou jsem nevydržela do snídaně. Až do posledního půstu.
Řekni nám recept, jak to, že najednou to šlo.
Ten jsem zvládla tak bravurně, že bych si dala medaili. Měla jsem uvařený čerstvý vývar, bylinkový čaj a hlavně jsem měla uvařené jídlo z jídelníčku a věděla jsem, že když bude nejhůř, tak se prostě najím. Na půst jsem se připravila, plánovala jsem ho asi dva dny a celé to klaplo nejlépe, jak mohlo.
Pokud bys mohla něco vzkázat dejváčkům, kteří nemohou najít motivaci, proč pokračovat, co by to bylo?
Nevzdávejte se. I když je cesta klikatá a strmá, nezahazujte to, co jste doposud dosáhli a kde jste se posunuli. Nehledajte zkratky, ty opravdu neexistují. Uvědomte si, že žít zdravě není poloroční záležitost, ale je to na celý život. I když dosáhnete své výsledky. Pokud náhodou vybočíte z cesty, vraťte se co nejdříve. Nebojte se požádat o pomoc. Buďte motivací pro své okolí, aby i oni žili lepší a zdravější život.
Monika je velká inspirace, protože dnes žije úplně jiný život, jaký měla před lety. Je skvělé vidět, jak konečně posouvá své zdraví na první příčky priorit. Dělá obrovské kroky, nebojí se změn a co je nejdůležitější, vůbec se nebojí zakopnutí. Protože se vždy dokáže postavit na vlastní nohy!
